85-Chronobiologická léčba psychických poruch

V současné době se rychle rozvíjejí nejrůznější chronobiologické přístupy k léčbě psychických onemocnění ve snaze efektivně kombinovat zejména fototerapii a spánkovou deprivaci s farmakologickou léčbou. Tyto fenomény jsou nyní popisovány řadou studií a posunuly se do popředí zájmu vědeckého výzkumu na celém světě. Na základě jejich výsledků považujeme za prokázané, že každé tělesné i duševní onemocnění obsahuje chronobiologickou komponentu. Léčba duševních poruch je téměř vždy klinicky eklektická. Chronobiologická komponenta duševních poruch tvoří jejich nezanedbatelnou součást, u některých dokonce jednu z nejdůležitějších. K léčbě takových duševních poruch lze často s úspěchem použít vhodnou kombinaci chronobiologických léčebných postupů a psychofarmakologické léčby se zřetelem k jejich chronobiologickým účinkům. Téměř ve všech případech takových poruch můžeme diagnostikovat některou formu poruch spánku. U duševních poruch, k jejichž příznakům patří integrálně poruchy spánku (např. poruchy nálady), je frekvence výskytu poruch spánku a jejich závažnost jedním ze základních ukazatelů pro hodnocení vývoje poruchy, účinnosti její léčby a prognózy onemocnění. Signalizace o světlé a tmavé části dne, zejména o světlé periodě, má mimořádný význam pro synchronizaci našich biologických hodin se zevním prostředím. Pro diagnostiku poruch cirkadiánního rytmu je důležité podrobné klinické vyšetřeni, obsahující také spánkovou anamnézu. Vyšetření může být doplněno vyplněním škál a subjektivních dotazníků, které určí chronobiologický typ jedince. Další objektivní údaje poskytuje vyšetřeni hormonů s cirkadiánní rytmikou a kontinuální měření bazální tělesné teploty (obvykle v konečníku). Při diagnostice je důležité také zohlednit věk nemocného. Hlavní metody chronobiologické léčby jsou fototerapie, terapie tmou, spánková deprivace a podávání melatoninu.